Učím. Už 16 let. A jsem rodič. Už deset let. A rozhlížím se po světě. Pořád. A ptám se známých i cizích, co si myslí o školství. Stále. A k napsání tohoto článku mne přivedl rozhovor s jednou pracovnicí ministerstva školství, která vyzvídala, jaké benefity mi poskytuje můj zaměstnavatel.
Nejprve musím konstatovat, že mým zaměstnavatelem je konkrétní škola. A tu školu že zřizuje kraj. A že peníze poskytuje přes kraj ministerstvo školství. Tedy i ona pracovnice.
A ona neví, jaké mám benefity?
Za prvé mám dovolenou. Osm týdnů. To je hodně. Čerpám ji v době, kdy nemůžu v práci obrábět výrobky – tedy když mají žáci prázdniny. Je dána zákonem. I když ji chápu jako benefit, tak ji nemám spojenou s benefity. Není to to, co by mne odtáhlo ke konkurenci. Není to pro mne zaměstnanecká výhoda na mém současném pracovišti. Neřeknu si, že na sousední škole je o den víc, tak pojď tam. My učitelé jsme si rovni.
Za druhé mám dvanáct dní studijního volna. Jsou dány zákonem. Opět jsme si rovni.
Za třetí mám možnost se stravovat ve školní jídelně. Část peněz na tento oběd platím přímo, část jde z mého 1 % z platu, které odvádím do fondu kulturních a sociálních potřeb. To samozřejmě ze zákona. Chcete-li buchtičky se šódó za 70,-, přijďte mezi nás.
Ošatné – není. Příspěvek na penzi od zaměstnavatele – není. Možnost zaplatit si kurzy cizího jazyka či počítačových znalostí dle vlastního výběru – není (nebo jen velmi složitě, určitě ne pro učitele matematiky). Využití firemního vozu – ale prosím vás. Sick days – to tak. Práce z domova – jak?
Naopak každý učitel vám řekne, že si červené propisky na opravování písemných prací pořizuje ze svého. Tedy téměř každý. Někteří učitelé najdou červenou propisku jen tak ve třídě, protože ji někdo ztratil. V lepším případě žák, v horším případě kolega učitel.
Proč tedy vlastně učím? Protože to dělám rád. Baví mne to. Myslím, že má práce má smysl.
Když však tak o tom přemýšlím, to je možná ta hlavní chyba, proč pořád nemám benefity. Protože ve mně stát našel člověka, který pracuje díky vnitřní motivaci. Vyžírkové, co by to dělali pro prachy, zmizí po několika letech praxe. No a školit učitele, aby uměli něco jiného? Kdepak, ještě by nám utekli za lepší prací.
Není pravda, že kdo neumí, ten učí. Učí ti, kteří to ještě umí a chtějí. A ti všichni čekají, že někdy přijdou nějaké opravdové benefity.
