Reklama
 
Blog | Petr Pudivítr

(Z)dravé školní svačiny

V současné době řešíme otázku potravinových automatů. Mají ve školách být? A co v nich má být?

Jako rodič dítěte, které chodilo uplynulý školní rok do čtvrté třídy, jsem si vždy při  přípravě svačiny říkal, jestli to mám zapotřebí. Zaplnit svačinový boxík nebyl zase takový časový problém. Ale ty myšlenky, které se mi při tom rojily v hlavě: je rohlík zdravý, nedával jsem jablko už včera, sní to vůbec, není toho málo?

Tyhle otázky jsou naprosto zbytečné. Nevím, jestli si je ještě někdo pokládá. V současné době řešíme otázku potravinových automatů. Mají ve školách být? A co v nich má být?

Ministerstvo školství společně s ministerstvem zdravotnictví přišlo nedávno s myšlenkou (vtělenou do školského zákona), kdy bude možné ve školách prodávat a propagovat pouze tzv. zdravé potraviny. Jako zdravé jsou pak označeny takové potraviny, které obsahuje vyhláška.

Když jsem se dotazoval ministerstva zdravotnictví, kdy vyhláška vyjde, přišla mi nedávno o prázdninách odpověď, že zatím neví. Vyhláška je nyní v připomínkovém řízení. Nemám se však bát – zákon sice platí od prvního září, ale vyhláška bude obsahovat delší čas na úpravu nynějšího stavu ve školách.

Nebojím se. Dokonce ani nečekám, co se ve vyhlášce objeví. Vím, že ideálním stavem pro školu bude zbavit se automatů úplně. Prostě cukrovinky, bagety a káva – vše pryč. Škola totiž většinou z automatů nemá nějaký velký výnos. Má je proto, že některé děti chodí do školy bez svačiny. Společně se zákazem opouštění školy během  dopoledního vyučování a komplikací s provozem jídelny (která by svačiny podle mne dělat a prodávat mohla, ale nějak se k tomu nemá), byly automaty poslední možností, jak něco k jídlu sehnat.

Co je vlastně zdravé? Osobně si myslím, že se mi jednodušeji určuje, co je ke svačině nezdravé. Diskuze o zdravých potravinách se totiž vždycky zvrhne ke dvěma radikálním, se zdravým stravováním naprosto neslučitelným názorům. První: vím, co je správné pro  mé dítě a ostatní to budou dělat taky tak. Druhý: každý může vychovávat své dítě jak chce, ať žije svoboda a možnost volby.

Zastánci prvního názoru propagují vodu a automaty na ovoce, zastáncům druhého by pravděpodobně nevadilo mít ve školách automaty na nealko pivo. Řešil však někdo, co je možné z pohledu rodičů, dětí nebo třeba provozovatelů automatů či škol? Jen tak od boku si myslím, že se shodneme na několika „pravdách“:

Rodičovská pravda: Připravovat svačiny pro dítě na základní škole je dobré.

Dětská pravda: Když mám hlad, potřebuju se najíst.

Školní pravda: Máme učit a vychovávat, ale nejsme odborníky na dětské stravování.

Pravda provozovatelů: Nemůžu doplňovat zboží do automatů pořád – ovoce se prostě kazí.

Vede z toho jednoduchá cesta ven. Myslím, že na školách, které se dokázaly vnitřně domluvit, už takový model funguje. Nevím, zda pak porušují nebo neporušují nějaké předpisy, ale myslím, že by šlo předpisy upravit tak, aby vše fungovalo jak má.

Školy mají dětem plnicím povinnou školní docházku zajistit stravování. Dnes se tím rozumí oběd. Proč by nemohlo být povinností mít v jidelnách a výdejnách doplňkový prodej svačin? A tam, kde jídelny nejsou, tlačit a pomáhat, aby vznikly?

Rodič, který svačinu připravuje, nepozná rozdíl. Možná mu jeho dítě občas dodá inspiraci informací o tom, co školní jídelna nabízí za svačiny. Hladové dítě bez svačiny nebude prosit vrátnou, aby porušila pravidla a pustila ho do obchodu za rohem. Školy nebudou řešit parketu stravování, kterou mají zvládnutou školní jídelny. A provozovatelé automatů? Nebudou muset jezdit několikrát denně do škol doplňovat ovoce a mléko.

Nevím jak vy, ale poslední výhoda se mi líbí. Ona totiž cena dotovaného mléka a ovoce v automatech může být v té naší krásné zemi mnohem vyšší než toho nakoupeného v obchodech.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama