Je těžké psát o vlastním otci. Budu muset trochu hlídat sám sebe, abych udržel klid. Možná to nebude ani tak o mém otci, ale o krizi starších pánů, o pivu, o podivných praktikách bankovních i nebankovních ústavů a o otcově (nyní snad již bývalé) partnerce.
Asi nejlepší bude začít od konce. V současné době dluží táta několik desítek tisíc korun. Dozvěděl jsem se to na začátku letních prázdnin. Část tvoří telefonní poplatky, velkou většinu však úvěry ze dvou kreditních karet. Zatímco před čtyřmi lety, kdy si našel novou přítelkyni, byl nezadlužený, nyní je sám a je otázka, jestli vlastně ví, že tolik dluží.
Rozjíždělo se to pravděpodobně pomalinku. Důchod tak akorát, nová mladá přítelkyně měla problémy s prací. Táta u sebe nechal ubytovat i jejího nezletilého syna. Když jsem tehdy s tátou mluvil, byl šťastný, že někoho má. A ano, mnohdy volal rozjařený z nějaké hospůdky. Měl trochu upito, ale to přece není problém… Já byl šťastný, že se o něj má kdo starat. Z alkoholu nebyl šťastný nikdo v naší rodině, ale jak tak na to zpětně koukám, nevypadalo to nijak extrémně. Alespoň tak to na dálku 160 km vypadalo.
Okamžitě po příchodu přítelkyně mi na emailovou adresu přišlo varování od jejího bývalého přítele. On ji vyhodil z bytu poté, co se začala tahat s mým tátou. Napsal, že nikdy pracovat nebude, že mu vybírala peníze z účtu, že se bojí exekutorů. Že je to podvodnice. Tehdy jsme se sestrou tátu varovali a snažili jsme se ho od ní dostat. Jenže jeho argumenty, že je to hodná holka, prostě nakonec vyhrály. Děkuji zpětně panu H., že mě varoval. Děkuji i za to, že letos o prázdninách, když jsem ho poprvé potkal, varoval ještě jednou.
Se svým tátou se vídám tak jednou za dva měsíce. Proto i to, že od něj po čtyřech letech přítelkyně odchází, jsem se dozvěděl trochu se zpožděním. Vypadalo to původně, že se prostě už neshodli. Po návštěvě u táty bylo jasné, že si našla někoho jiného. Prakticky stejný scénář jako čtyři roky zpátky s panem H. Jen nevyhazoval táta, ale odcházela ona. A nebylo to nedostatkem lásky.
Láskou totiž byly peníze. Stačila jedna návštěva u táty a bylo to jasné. Aniž to tušil, prakticky aniž tomu rozuměl, měl na jídelním stole složenky, které byly splátkami na jednotlivé vyčerpané úvěry. On tomu moc nerozuměl, proč má tolik platit. Ještě dnes mu to nedochází. Dlužná částka v tisících na poplatky za telefonování (samozřejmě hlavně přítelkyně), vyčerpané úvěry na dvou kreditních kartách v desítkách tisíc.
Asi se ptáte, jak mohl můj táta (který se mnou v mládí vždycky soutěžil v řešení matematické olympiády) vyčerpat úvěry. Jeden úvěr byl nastaven jako inkasní místo pro placení telefonů (nějak nechápu, jak to takhle může mít O2 nastavené). Prostě táta od začátku vztahu s přítelkyní platil telefon tak, že se mu strhávaly peníze z úvěru skvělé kreditní karty od GE Moneta. Když peníze na úvěrové kartě už nebyly, O2 vedl další splátky jako nezaplacené a dál se tak navyšoval dluh. Jak je možné, že otec dál vesele telefonoval, jeho přítelkyně jistě ještě více a O2 s tím nic nedělalo, to se mě neptejte.
Více táta vyčerpal na úvěru HomeCredit. Měl totiž druhou kreditní kartu, se kterou operovala přítelkyně. PIN znala, měla ji tak jako normální platební kartu. Táta o tom nevěděl. Podle výpisů z čerpání úvěru platila tuhle cestu vlakem, tamhle jídlo v restauraci. Někde vybrala 500 korun z bankomatu (a možná jí vůbec nedošlo, že výběr stojí dalších 85 korun). Nechci nikoho podezřívat, ale mám pocit, že když přítelkyně tátovi dávala peníze (které prý sama vydělala), prostě mu dávala peníze, které vybrala kreditní kartou z tátova úvěru. Jojo, takhle to prostě bylo. A tátovi nic nedocházelo.
A dokonce ani dnes nedochází.
*
Kdybychom více věřili dopisu od pana H., tak bychom možná všichni v rodině více tlačili na to, aby si přítelkyni vůbec do bytu nepouštěl. Na druhou stranu byl táta až tak moc zamilovaný, že prostě neposlouchal. Určitě by to dopadlo tak, že by stejně vyhrál, a navíc by se s námi přestal úplně bavit. Takže to, že s přítelkyní byl, mi dnes přijde jako něco, čemu se nedalo zabránit.
Až nyní také vím, jak chytře se dá podnikat v nebankovních úvěrech. Jen zjištění, kolik toho otec dluží u HomeCredit, byla mravenčí práce. Firma totiž z pochopitelných důvodů nemá žádnou pobočku, má pouze webové stránky spravcefinanci.cz. Jenže dostat se do nich (když si otec nepamatuje přístupové údaje – proč by si je taky pamatoval, když kartu nikdy nepoužil), dá poměrně zabrat. Ono je pro člověka, který pravidelně pije, občas problém si vzpomenout i na heslo do emailu, kam výpisy chodí. Prostě je to obrovská dlužní past pro člověka, který není stoprocentně při smyslech.
Bohužel je pod vším podepsaný táta. On měl pod sebou obě telefonní čísla (své i přítelkyně), on využíval ten naprosto výhodný MoneyCardSmart Bene+ Moneta věrnostní program (který přece vrací zpět 5 % utracené částky), on po malých částkách vybíral z úvěru HomeCredit. Jméno přítelkyně nefiguruje nikde (maximálně v počátečních písmenech odstavců tohoto textu).
Rád či nerad jsem tak nakonec zjistil, že za všechno může táta. Nevěřím, že se dá prokázat, že to bylo jinak.
Tak se teď snažím donutit tátu, aby si nechal sloučit dluhy do jednoho (hlavně aby zaplatil dluh u HomeCredit, který má neuvěřitelně vysoká úvěrová procenta – je to prostě neuvěřitelný byznys). Někdy to v telefonátu vypadá, že mě pochopil a něco s tím chce dělat. Jindy mi zvednutým hlasem sděluje, že o žádných dluzích neví a že vše už dávno vyřešila bývalá přítelkyně. Ta to přece již splatila.
Ovšem, že nesplatila. Odešla od táty, protože už to nesypalo. To je vše.
Vůbec nejvíc mi vadí, že při posledním telefonátu jsem se dozvěděl, že otec má od Monety další kreditní kartu.
Ale dám tomu ještě poslední šanci. Tento pátek do Trutnova pojedu a zkusím s tátou zajít do banky a sloučit všechny úvěry. Bude to můj poslední pokus.