„Měl jste přijít dřív, to dá rozum,“ řekla mi ta paní. Zrovna jsem stál před tanečním sálem, za ruku držel svou skoro šestiletou dcerku a snažil se ji uklidňovat. Za chvíli přeci bude přezkoušena a možná přijata do taneční přípravky na této základní umělecké škole. „Říkám, měl jste přijít v úterý. Dnes je čtvrtek a já už mám plno. Vím, že jste byl pozván na zkoušku od úterý do čtvrtka, ale každý rozumný rodič přijde hned první den!“
Žádám uměleckou školu, aby mi sdělila, kdo je to rozumný rodič. (Tohle jsem samozřejmě neříkal té paní. Nepochopila by mě.) Žádám ředitele, právníky, důchodce i popeláře, aby mi vysvětlili smysl této pozvánky:
Vaše přihláška byla přijata. Prosíme, dostavte se s dítětem na talentové zkoušky, které probíhají od 1. do 3. září 2015 na naší škole.
Já to chápu. Dostavit se 3. září je naprosto v pořádku. Odpověď paní zkoušející, že je plno, by odpovídala pozvánce:
Vaše přihláška byla přijata. Prosíme, dostavte se s dítětem na talentové zkoušky, které sice probíhají od 1. do 3. září na naší škole, ale kdo dřív přijde, ten bude spíše přijat. Radíme Vám, abyste přišel hned první minutu první den. Stejně jako tak radíme ostatním.
Tohle bych pochopil. A celý program uběhlých dvou dní bych přizpůsobil. Přeházel pár schůzek, uvolnil se z práce. Šlo by to. Jen bych musel vědět…
Ono to totiž vypadá, že v zaběhlém systému nejde ani tak o to vybrat nejlepší, ani nejde o to „obsloužit“ všechny. Jde pouze o to zaplnit.
Nepíšu to jen na základě jednoho pozorování. Podobnou zkušenost mám i se svou starší dcerou. Ta se hlásila na výtvarný obor. Stejná základní umělecká škola, jiní vyučující, jiný školní rok.
Ten den jsem byl spokojený. Přinesené práce se vyučující líbily. Obrázek nakreslený v den talentových zkoušek pochválen. Loučili se s námi se slovy: „Budeme se těšit v kroužku v září.“
Týden poté přišla emailem studená sprcha – pan ředitel z důvodu nedostatečného talentu žádosti o přijetí nevyhovuje. V té době jsem se v duchu ptal, jestli jsou u talentových zkoušek tak plaší učitelé (a bojí se malému dítěti říct, že nic neumí), nebo je při přijímání potřeba dát malý dárek (aby člověk přeskočil další talenty). Je to úplně jinak!
Základní umělecké škole jde pouze o to zaplnit.
(Zkuste se schválně na zákon o uměleckých školách podívat. Není to nijak komplikované čtení. Ředitel školy může kdykoli kohokoli odmítnout přijmout z jakýchkoli – i žádných – důvodů.)
O talentované děti se musí postarat rodiče. Školy, zejména umělecké, je nevyhledávají.
Poznámka naokraj: Samozřejmě, že některé ZUŠky jsou zaplněné a čeká se na ně v pořadníku. Ale to jsou přece ty dobré školy, o kterých přece dobří rodiče vědí! (Mně z toho opět vychází – bez knowhow rodičů se ani talent na dobrou ZUŠku nedostane.)
