Vážená paní starostko Zajíčková,
městská část Praha 5 je zřizovatelem Fakultní základní školy a mateřské školy Barrandov II při PedF UK na Barrandově (tedy vlastně katastrálně v Hlubočepech).
V této škole došlo po dlouhém čekání k začátku rekonstrukce školní jídelny. Moto školy „Sen je pro nás motivem, cestou i cílem zároveň“ plně odráží situaci, ve které se náhle většina školáků ocitla slavnostním zahájením nového školního roku. Vzhledem k začátku rekonstrukce na konci července tohoto roku nemá škola vlastní jídelnu minimálně do listopadu. A to je vlastně první termín ukončení rekonstrukce, který nebývá tak jednoduché splnit.
Na konci letních prázdnin informovala škola přes třídní učitele všechny rodiče dětí, že teplá jídla nebudou. Náhradní řešení umožňovalo žákům prvních až třetích tříd docházet do poměrně vzdálené druhé základní školy na Barrandově, ale s tím, že děti, které na oběd docházet nebudou, se budou dále učit (a děti obědvající přijdou o část výuky). Situace se samozřejmě postupně vyvíjela a vypadalo to, že snad se i děti, které jedí, po návratu do školy budou doučovat zameškanou látku… Ale už tato informace by měla rozumně uvažujícího člověka zarazit.
Děti od čtvrté třídy výše v první fázi neměly nic zajištěno (snad rodiče připraví větší svačiny), v současné chvíli je ve druhé fázi nabídnuta studená forma školní stravy (od 7. září).
Pokud toto všechno pokládá zřizovatel, tedy v personifikaci mně milé Vy, za vyřešení situace, rád bych Vás vyvedl z omylu. Pokud zřizovatel, tedy Vy, předpokládá, že toto je k řešení panem ředitelem této školy (neb přeci paragrafy 164 a 165 školského zákona hovoří jasně), pak jsem hrubě nespokojen s takovým právním úsudkem.
Samozřejmě, že nemohu vidět do jednání mezi městskou částí a vedením školy. Nejsem schopen posoudit vše potřebné. A tedy nemohu nic jiného než přistoupit k situaci jako rodič žáka této školy.
- Vyhláška 107/2005 Sb. garantuje žákovi základní školy právo na odebrání oběda.
V dané situaci musím přiznat, že právo „je“ v současné době „naplněno“. Žáci 1. až 3. tříd mají možnost oběd odebrat, ale je jim k tomu dávána podmínka nahrazení chybějících hodin vyučování jindy. Jaké je to pak právo, když je omezeno zásahem do práva na vzdělání? - Školský zákon v paragrafu 178 deklaruje, že je obec povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky…
Ve striktním významu tedy obec zřídí základní školu a hotovo. Ve významu pro běžného člověka normálním pak samozřejmě zřizovatel hradí konkrétní výdaje školy v daných kapitolách. Zároveň se o školu „stará“.
Prozatímní řešení ve škole neumožňuje malým žákům současně naplnit právo na vzdělání a právo na odebrání oběda. Zároveň jako investor v dané rekonstrukci máte přímou odpovědnost za vyřešení situace.
Dle veškerých dostupných zdrojů, které jsem měl jako naštvaný rodič možnost číst, je školní stravování důležitým okamžikem v rámci péče o děti a mládež. Školní stravování je zárukou zdravého způsobu výživy a přispívá k prevenci rozvoje obezity.
Můj syn dostane na každý školní den dvojnásobnou studenou svačinu, aby se mohl plně věnovat učení. Ve škole stráví čas od 7:50 do 15:30 hodin. Stejně jako stovky dalších dětí této školy. Jak je možné, že pro tak velkou skupinu dětí není možné zajistit adekvátní stravování? Jak je možné, že po dobu přibližně třetiny školního roku budou trávit tito žáci „ve své práci“ bez teplé stravy?
Chápu, že investice je investice. Často se také říká, že peníze nemusejí být a je potřeba je utratit, když jsou. Jak je však možné, že není prioritou městské části Praha 5 vyjednávat takovou pozici, aby rekonstrukce probíhala např. od poloviny června do poloviny září? A v případě nemožnosti realizace za těchto podmínek není prioritně odložena taková stavba na další rok?
Teplé obědy jsou také investicí. Investicí do zdravého vývoje dětí. Samozřejmě že jako rodič upřednostňuji investici do zdraví. Ale to upřednostňuji i při rozhodování o jiných dětech, jejichž rodičem nejsem.
Jsem zvyklý v argumentaci zacházet až na kraj možného. A jak ne každý ví, cena oběda se skládá z několika částí: z ceny vložených surovin (kterou hlavně a často jedině platí rodiče), ceny za energie na uvaření oběda vynaložených a peněz lidem, kteří dané jídlo uvaří. Poslední dvě části jsou hrazeny z rozpočtu školy, který je naplňován městkou částí Praha 5. Kolik peněz se nerealizací obědů takto ušetří? Kolik peněz takto ušetří Praha 5 výměnou za porušení zdravého vývoje dětí?
Ale dost fantazií v předvolební době. Školství je totiž známé tím, že se o něm před volbami rádo hovoří, ale po volbách rychle zapomíná. Zároveň je to oblast, které „každý rozumí“, protože ve škole alespoň nějaký čas pobyl. A je to také oblast, kde tradice a staré pořádky zůstávají velmi dlouhou dobu (což má samozřejmě i pozitivní dopady).
Píšu tento dopis, aby se o školství na Praze 5 nemluvilo jen pozitivně, ale odkryl se problém, který nemalá část občanů vidí. Každý z nás školství trochu rozumí (to dá rozum), ale drobným detailům a zákoutím financování už tolik běžných občanů porozumět nedokáže. A dlouhá setrvačnost ve školství občas způsobuje, že se mnoho lidí ve školství nerado pouští do výkřiků, dělání problémů apod. neboť mají pocit, že se stejně ničeho nedomohou.
Paní starostko, v současné chvíli jde vlastně jen o jedinou věc. Zajistěte mému synovi a všem dětem této základní školy teplý oběd každý den. A pokud jste na vyřešení tohoto problému před zahájením rekonstrukce školní jídelny nemyslela, nemáte na radnici Prahy 5 co dělat.
S pozdravem
Petr Pudivítr
