Opět jsou tady, doběhly mě neuvěřitelným tempem. Zatímco jsem na začátku listopadu vůbec nechápal, proč mi někdo dává najevo vánoční náladu, den před Štědrým dnem už začínám mít náladu také. A je spojena s nicneděláním. S četbou novin a knížek. S popíjením vína.
Ještě dva týdny zpátky jsem náladě opravdu odolával. Ale pak se stalo něco, co každému rodiči připomene, že je to tady vše vánoční – besídky a koncerty, akce dětí.
Hraje vaše dítě na nějaký hudební nástroj? Určitě se těšíte na jeho vystoupení před Vánoci. Sportuje? Připravili jsme pro ně speciální vánoční trénink – dvakrát delší. A nezapomeňte přinést cukroví. Zpívá? Šňůra koncertů bude pokrývat celý advent – dopoledne pro spolužáky, odpoledne a večer pro veřejnost a pro vás, rodiče. Copak nechcete vidět své dítě?
Do toho se objevují akce v práci, s kamarády, s bývalými kolegy. Jako učitel bych samozřejmě měl organizovat i něco pro rodiče svých žáků…
Jsem nesmírně hrdý na své tři děti. Po celý rok nadšeně (a přiznám, že jako otec trochu z povzdálí) sleduju jejich pokroky ve všech oborech lidské činnosti, které chtějí zkusit, či v nich jsou už pokročilé. Jen těch pár týdnů před Vánoci bych je nejraději neviděl – ony pokroky.
Mnoho akcí není možné stihnout, pokud máte více dětí než jedno – jednoduše se kryjí. Díky velké rodině, všem těm příbuzným i známým, se vše dalo (s vypětím jejich sil) zvládnout. Díky!
Děkuji paní učitelce ze školky, která mého syna odhadla jako příliš malého na vánoční besídku – ušetřila mě tak zážitku, který jsem si mohl odpustit.
Děkuji své mladší dcerce, která mě vždycky po svém vystoupení, na které jsem nemohl přijít, ujistila, že ji vše moc bavilo a užila si to i beze mne.
Děkuji nejstaršímu dítěti, že mi oznámila svou vernisáž ve škole slovy: „Je to zítra od dvou. A neříkala jsem ti to dřív, protože bys to stejně nestíhal.“
Děkuji své ženě, která byla poslední týden na několika akcích dětí a vždy dokázala uklidnit synka, kterého v jeho věku nebaví delší koncert.
Přesto je stále co zlepšovat. Rád bych dal další rok více najevo toto:
- Nestíhám vánoční úklid. Možná jde o historický zlozvyk, ve kterém nebudu chtít pokračovat.
- Nepečeme skoro žádné cukroví. Stačí tak akorát na jeden den pro nás – beztak ho více nesníme. Určitě tedy nestačí na besídky dětí – pokud to nevadí, dám jim místo cukroví ovoce. Pro paní učitelku láhev vína.
- Opravdu je těžké říct, co mi má přinést ježíšek – nevím to. Stejně tak je těžké dávat rady, co koupit dětem. Zkusím příští rok už od září navádět své děti, aby mi přání říkaly. Vytvořím tak snad seznam, který spravedlivě rozdělím mezi všechny v rodině.
V neposlední řadě jsem se rozhodl se vždy každé Vánoce obdarovat jedním dárkem sám. Jde o čistou vypočítavost, jak zvládnout celý předvánoční stres a shon, a vedou mě k tomu dva důvody:
- Jsem člověk, který mě zná nejdéle a nejlépe ze všech lidí, které znám.
- S vidinou cíleného dárku bych mohl zvládnout advent lépe – což je metoda cukru. Bičem pak může být to, že se v případě výkyvů nálad prostě za trest neobdaruju.
Poznámka nyní v lednu: Cukroví jsme sice měli připraveno tak tak na jeden den, ale rodina nás obdarovala. Ještě nyní se koukám na dvě krabice cukroví, které se prostě nedá sníst…
