Pokus je to jednoduchý a můžete ho provést pouze myšlenkově:
- Představte si, že máte na papír navrhnout týdenní rozvrh hodin (úkolů). Vytvoříte tabulku – řádky a sloupce. Doplníte názvy dnů, do jednotlivých políček napíšete konkrétní úkoly.
Máte? A nyní se znovu na svůj týdenní rozvrh podívejte. Mám jednoduchou otázku:
- Máte jednotlivé dny ve sloupcích nebo v řádcích?
Zkoušel jsem se ptát nereprezentativního vzorku svých kolegů. Čeští kolegové měli dny v řádcích, američtí kolegové ve sloupcích. A každému z nich připadal ten druhý způsob zvláštní, nepraktický.
Hlavní argument zvoleného systému byl ten, že daný zápis dne vytváří dojem konce dne. Americký kolega prostě napíše svůj plán práce na pondělí do prvního sloupce a má dobrý pocit, že skokem do druhého, úterního sloupce má pondělí za sebou. Zapisování pondělí do řádku by v něm zanechalo pocit neukončení dne. Cítí v tom nelogičnost.
Sám mám podobný pocit u psaní dní do sloupců. Samozřejmě, že používáním elektronického kalendáře jsem si jaksi na dny ve sloupcích zvykl, ale raději bych je měl v řádcích.
Máte podobný pocit?
Zkusil jsem se zamyslet, jestli je v tom nějaký smysl. Jediné, co mě napadlo, je to, že jde o kulturní fenomén. Prostě v dané zemi „odjakživa“ píšeme rozvrh jedním způsobem, zvykli jsme si a předáváme ho takto dál.
Co vy na to? (Máte-li tedy čas zabývat se takovou „přítomností“.)
