Když jsem 16. září tohoto roku přispíval na projekt nové dětské knihy autorů Petra Stančíka a Toy_Box, šlo vlastně o nápad na pěkný vánoční dárek pro dcerku. Petr Stančík mi byl sympatický tím, že pochází z východních Čech a že vytvořil Péráka. Toy_Box jsem znal pouze čtením knihy Moje kniha Vinnetou – skvělé ilustrace, skvělá kniha. A zároveň mě lákalo, jak se dá napsat příběh o něčem, co není (a nepůjde zaručeně o černou díru, protože o tom by se přece něco napsat dalo).
Když jsem dnes knihu vyzvedával, hned jsem ji přečetl. A potěšila mne. Už nyní ji zabalil ježíšek a objeví se pod stromečkem.
Tím by celý příběh skončil (možná by šlo maximálně napsat, jak se kniha dcerce líbila)… kdybych se v nakladatelství Argo nedozvěděl, jak složitě se kniha tvořila, a kdybych se poté na blogu Toy_Box nedozvěděl z opačné strany, jak složitě se kniha tvořila. Jak nejde spolupracovat s ilustrátorkou. Jak nejde pracovat s grafikem Arga. Jak vysilující může být diskuze z pohledu R., jak neskutečně neprofesionální je Argo z pohledu K. (koneckonců si blog Toy_Box najděte).
Před zabalením knihy jsem se tak ještě jednou podíval na to, jak kniha dopadla. Líbí se mi, je dobře vytištěná, díra je tam, kde má být. Ilustrace jsou nádherné – pochopitelné umístění díry stále do stejného místa na stránce není fádní, neboť obrázky skvěle opticky lákají do jiných míst stránky. Příběh je zajímavý a čtivý – nápadů přehršel, hraní si s češtinou jakbysmet. Formát knihy padne příjemně do ruky – ani nevím, kdy jsem naposledy v ruce držel tak příjemně tenkou knihu s mnoha stránkami.
Jako čtenáře mne nezajímá, jak těžce se kniha rodila. Nezajímavé jsou pro mne počty ztracených dní práce, nezajímá mne ani procento nákladu, které muselo být odhozeno kvůli chybám tisku. Zní to možná zvláštně, ale stejně jako nechci slyšet pekaře, že na chleba zadělával natřikrát, básníka, že tenhle verš přepisoval dvacetkrát a nakonec ho prostě vyplnil nějakým slovem, které se mu nelíbí, nepotřebuji slyšet žádnou ze stran, co mělo být tak nebo jinak. Nepotřebuji knihu s jejich „příběhem“. Držím v ruce knihu s jejím příběhem.
Teď je kniha tak, jak je. Tak, jak vyjde 9. ledna 2017. A stojí za to ji dětem koupit. Nechte si vánoční stromek ozdobený do poloviny ledna. A zabalenou knížku pod něj dejte – vždyť i ježíšek může občas na něco zapomenout a rychle to napravit.
