V poslední době se znovu objevilo neuvěřitelné množství příspěvků na téma matematiky ve školách. Není divu, povinná maturita či povinné přijímací zkoušky z ní jsou témata, která se týkají buď přímo Vás, případně Vašich dětí, vnoučat, pravnoučat (a máte-li dlouhý kořínek, pak také Vašich prapravnoučat či pra…pravnoučat – místo tří teček vložte tolik pra, kolik Vám věk a potomci dovolili).
Matematicky je samozřejmě ještě možné, že se Vás daná témata vůbec netýkají. Žijete již produktivně (či neproduktivně), ale již matematiku studovat nepotřebujete, děti nemáte (případně nebudou vzdělávány v českém systému školství). Máte již zkoušku dospělosti za sebou (s matematikou či bez). Buď chcete, aby ostatní matematiku také povinně měli, nebo chcete svobodný výběr všem – a tedy klidně bez matematiky.
Každopádně jedna věc je jistá, ať jste kdokoliv: matematika existuje, matematika tu je. Matematika je součástí naší kultury.
Kniha Jak se mozek učí matematiku od Davida A. Sousy je přesně o tom, jak se jmenuje. Vysvětluje to na základě nejnovějších poznatků neurovědy, které jsou někdy i hodně staré. Koneckonců, ne vždy musí být stará pravda opravdu nová. Snaží se vysvětlit učitelům matematiky (a široké veřejnost – jak se vždy píše), že každý je schopen se matematiku naučit. A dokládá to nejen abstraktně, ale také konkrétně pro tři věkové kategorie – předškolní věk, mladší školní věk a starší školní věk. Vše je doplněno mnoha náměty k výuce.
Když tak knihu pročítám, říkám si – takhle by se měla učit matematika ve škole. A pak ji klidně při přechodu na střední školu a při maturitě testujme u každého.
Základní tezí knihy je: Každý může zvládnout matematiku. Jak se v knize dále dozvíte, opravdu existuje rozdíl mezi učením se jazykům a učením se matematiky, ale trochu jiný, než byste čekali.
Kniha definuje matematiku jako vědu, která klasifikuje a studuje všechny možné vzory. S tak širokou definicí přišel v padesátých letech W. W. Sawyer. Vzorem pak myslel cokoli, co vykazuje nějaký druh pravidelnosti, kterou můžeme rozeznat lidskou myslí.
Jako středoškolského učitele matematiky mne samozřejmě nejvíce zajímala kapitola o žácích ve věku 15+. Sousa dokládá na pozorování mozku pomocí funkční magnetické rezonance, že je nutné žáky motivovat. (Tedy nic nového.) Překvapivé jsou některé metody, jak mladý mozek motivovat: nechme žáky, aby si vybrali během hodiny, co z námi nabízených možností zvolí – budou raději sledovat video o dělení polynomů, poslechnou si učitelův výklad zaměřený na nejčastější chyby při dělení, projdou raději nabízené příklady v učebnici? Nehodnoťme pouze testy či úkoly, hodnoťme opravdu pokroky v umění dělat matematiku (sám přiznávám, že tohle už je pro mne velký učitelský cíl do dalších let).
Vše vede k myšlence tří úrovní vzdělávacího procesu:
- úroveň C – úroveň poznatků, konkrétních faktů
- úroveň B – propojení informací z dané hodiny s poznatky z jiných, předešlých hodin (tato úroveň obsahuje také řešení problémových úloh, aplikací, mezipředmětových vztahů)
- úroveň A – propojení všeho předcházejícího s využitím velmi sofistikovaných myšlenkových konceptů, jako jsou hodnoty, morálka, osobní přístup s formulací názoru na aktuální světové problémy nebo současné události
Místo „pouhého“ představení tohoto konceptu autor na následujících stranách popisuje několik plánů hodin, ve kterých rozepisuje úkoly pro žáky v jednotlivých úrovních vzdělávacího procesu – to vše s možností žákovy volby. (Potěšil mne plán pro hodinu s tématem derivací funkcí – moje hodina na toto téma se totiž víc a víc blíží.)
Abych zbytečně nepopsal mnoho „papíru“, snad ještě jeden zajímavý poznatek z knihy: mladá generace žije očima. Celý svět vnímají obrázkově, filmově – více než zažili dnešní učitelé. Proto přišli Graham a Meyer v roce 2007 s grafickými přehledy pro středoškoláky. Jde o jakési plakátky na konkrétní matematická témata – obsahem je grafické vysvětlení daného problému a jeho řešení. V knize přetištěný plakátek s názvem Jak nakreslit kvadratickou funkci by jistě některá stěna učebny gymnaziálních prváků přivítala.
Hlavní chybou je zatím to, že kniha (googloval-li jsem správně) ještě nevyšla v češtině. Už kvůli její závěrečné části, která je plná zdrojů pro výuku matematiky. Kniha D. A. Sousy by byla dalším osvěžením české didaktiky matematiky.
PS: Pokud jste dočetli až sem, prosím, zúčastněte se malého dotazníku. Jde o dotazník z knihy, který se týká názoru žáků na matematiku. Pokud již nejste žákem (což půjde pravděpodobně poznat z odpovědi na první otázku věku), pak zkuste odpovědět tak, jak byste odpovídali jako žáci střední školy. Dotazník je k dispozici anglicky a česky. Díky moc.
