Na třídních schůzkách své předškolačky jsem slyšel mnoho vět. Poskládal jsem tři důležité v takovém pořadí, ve kterém je chápu já. A když to vezmu kolem a kolem, vychází mi z toho trochu nešťastný obrázek.
Lemma 1: Bez domácích úkolů to nejde, děti se jinak nic nenaučí.
Nedůkaz: Bez domácích úkolů to jde. Není třeba přenechávat úkoly školy na rodiče dětí. Možná školy řeší právě problém toho, že je ve třídách mnoho dětí – a tak přenechávají procvičování na rodičích.
Lemma 2: Ano, je nás 28 ve třídě. Mohlo by nás být i víc.
Nedůkaz: V první třídě 28 dětí? A odpovědí na otázku, zda je to zvládnutelné, jen konstatování, že jich může být víc? To mi nepřijde profesionální. Přijde mi to jako další pokus o ušetření peněz tam, kde by se šetřit nemělo. Pokud tedy ve třídě bude při výuce tolik dětí, jak pak mám chápat:
Věta: V žádném případě děti matematiku neučte. Děláme Hejného matematiku, víte?
Komentář: Předpokládejme, že platí Lemma 1. Předpokládám tedy správně, že matematika bude mít oproti jiným předmětům v první třídě výsostné postavení předmětu, ze kterého se nedělají domácí úkoly? Nevěřím tomu. Spíše si myslím, že bych měl jako rodič přijmout to, že budu své dítě odhánět, když se mě na něco z matematiky zeptá. Už si představuji situaci, kdy dcerce řeknu: „Jak tě to dnes ve škole bavilo? Ale prosím, zkus nic neříkat o hodinách matematiky, to s tebou řešit nemůžu.“ 🙂 Jojo, k popukání.
Hejného matematika má vynikající PR oddělení, jinak si to neumím vysvětlit. Když vidím rodiče, jak strašně prosazují tuto metodu… Prvním, co totiž všichni zdůrazňují, je to, že hodiny budou zase děti bavit. Je to univerzální lék na dnešní nemoc nemamradmatematiku. Já bych raději, kdyby se děti naučily myslet.
Ono to není v rozporu: když vás něco baví, snadněji si k tomu najdete cestu. Ale i tak musíte chtít. Protože věcí, které vás baví, je přece více. A co pak rozhodne, až bude přemýšlení více bolet? Podle mne zase něco jiného, co bude víc bavit.
Proto bych raději, kdyby bylo hlavním cílem výuky matematiky podpoření myšlení. Možná bych i matematiku přejmenoval na přemýšlení. Je mi jedno, jestli jde o Hejného metodu, klasickou metodu, objevitelskou metodu, čekámažnatopřijdešatynatopřijdeš metodu…
Hejného matematika je takový módní jev. Taková Pohlreichova samolepka na dveřích školy. Ale ta přece neříká nic o tom, jestli se teď vaří dobře. Maximálně říká to, že učitelé matematiky umí Hejného metodu používat.
Současně by měli umět to hlavní: dokázat podpořit každé dítě v tom, aby rozvíjelo své myšlení. Což při platnosti Lemma 2 trochu mizí do říše sci-fi.
Co s tím?
Radím všem učitelům, kteří vítají rodiče do prvních tříd: žádné takovéto věty neříkejte. Takhle pohromadě si navzájem odporují. Navíc já i vy víme, že by mělo být v prvních třídách méně dětí, aby se vše potřebné z výuky odehrálo právě ve škole, aby nebylo potřeba dávat úkoly rodičům, aby bylo možné se každému dítěti věnovat individuálně – aby nebyla Hejného metoda jen samolepkou na dveřích školy, ale opravdu byla metodou praktickou.
Věta na závěr: Všechny věci na tomto seznamu popište jménem svého dítěte.
Velmi rád udělám. I s těmi požadovanými špejlemi.
